stanislava vejrostova

STANISLAVA VEJROSTOVÁ, roz. Štěpánová

24. března 1941, Chvalčov

 

Desáté a poslední dítě Aloise a Marie Anny Štěpánové

Matka Stanislavy Jamriškové (Vejrostové) a Jana Vejrosty ml.

Narodila se 24. 3. 1941 ve Chvalčově jako nejmladší, v pořadí desáté dítě. Absolvovala základní školu na Chvalčově a v Bystřici pod Hostýnem, závěrečnou zkouškou se samými výbornými. Pak navštěvovala jedenáctiletou střední školu v Holešově, kterou v roce 1958 ukončila maturitou s vyznamenáním. Po obtížích, které přinesla 50. léta ve společnosti, se dostala na přírodovědeckou fakultu Palackého univerzity v Olomouci (kvůli svému nepřijetí z politických důvodů napsala osobní dopis do kanceláře prezidenta republiky). V roce 1960 státní závěrečnou zkouškou získala červený diplom a učitelskou aprobaci matematika – fyzika pro druhý stupeň základního školství.

Po skočení studia nastoupila na první působiště do Valašských Klobouk, odkud po roce se vrátila domů na Chvalčov a dojížděla jeden rok do Rajnochovic a pak na stálé působiště 1. ZDŠ Leninova v Bystřici pod Hostýnem. 7. října 1961 se provdala za Jana Vejrostu, který byl prvním synem lesníka Jana Vejrosty z Lukovan u Brna. Společně postavili vlastní dům v Lipnické ulici v letech 1965 – 1968.

V roce 1962 se jim narodila dcera Stanislava, v roce 1964 syn Jan. V roce 1997 Stanislava odešla do důchodu. V roce 2002 odešel do důchodu i Jan, ale stále pracoval jako předseda představenství Stavebního podniku Kroměříž a.s. až do roku 2007. Stanislava opatrovala vnučku Kačenku dva roky před jejím nástupem do školky.

Když Stanislava a Jan slavili 80. narozeniny, sužovala svět pandemie Covid 19. Jan zemřel 28. listopadu 2025 po dlouhé onkologické nemoci.

Stanička a Jan před domkem ve Chvalčově.

„Často jsme měli za úkol Staňu hlídat. Byla nejmladší a nám se to mnohdy nehodilo. Často tak zůstala doma sama a pak plakala. A taky žalovala. Však jsme jí kvůli tomu taky říkali ´maminčino brósidlo´!“

Bratr Lojzík Štěpán

Tento rodopis pojednávající o většině členů rodiny vede Stanislava Vejrostová jako osobní zápisky a poznámky, 

které mohou být ovlivněny jejími osobními vazbami, dostupnými informacemi i postupujícím věkem.

„Rodiče šli do pole, doma zůstala Laďka s Dášou a já. Dáša mě měla hlídat a taky kvočku s kuřatama a housata. Jenže Laďka utekla, Dáša byla domluvená s holkama ze školy, že půjdou do Dubin stavět bunkr. A tak mě zamkla do síně i s kvočkou a kuřatama. A já jsem se tak bála!

Seděla jsem na schodech, pod nima seděla kvočka s kuřatama. Když jsem chtěla proklouznout pryč a dostala jsem se na její úroveň, vždycky na mě vyletěla. Párkrát jsem to zkusila, ale pak už jsem jen podřimovala na schodech. l hlad jsem měla a nikdo nikde. Pak přišla maminka, vytáhla klíč schovaný pod kameněm. Já jsem se ubrečená vrhla k mamince, a tak jsem žalostně žalovala. Že mě Dáša nemá ráda, co všechno mi udělala… A Laďka potichoučku proklouzla domů, když mamka dojila a šup rovnou do lůžka.“

Stanislava Vejrostová

„Ve škole jsme se učili dělit slova a domácí úkol mi kontrolovala Dáša. A chyby, které mi tam našla, mi pak připomínala celý život. Místo slova chocholouš jsem napsala chochlouš a slovo Pepíček jsem rozdělila jako Pe-píček. Doma se to tak ujalo, že o Pepovi Kuželovýmu už se vždycky mluvilo jako o Píčkovi.

„Na měšťance mě zastihlo zrušení povinných hodin náboženství, ty už měly být v budoucnu jen dobrovolné. Museli jsme  ale donést podepsané potvrzení. Podpis, že nebudu chodit do náboženství, mi na potvrzení napsala Dáša. Naši se to dozvěděli, až když jsem byla na jedenáctiletce v Holešově. Ale sami chodili do kostela jen na Boží narození, aby lidi v dědině neměli řeči.“

Stanislava Vejrostová

INTERAKTIVNÍ RODINNÝ STROM STANISLAVY VEJROSTOVÉ

10 z Kútku

www.10zkutku.cz

Rodinný genealogický web rodiny Štěpánů z domku č. 65 ve Chvalčově Na Kútku

© Alžběta Stanovská (Vejrostová), stanovska.alzbeta@gmail.com

Zdroje informací

MyHeritage.com rodokmen Petry Kouřilové Macho a Aleše Muroně
Rodopisy autorů Aloise a Aleny Štěpánových a Stanislavy Vejrostové