13. března 1930, Chvalčov
25. dubna 2021, Krnov
Páté dítě Aloise a Marie Anny Štěpánové
Matka Jaromíra Kukučky a Zdeny Oppové, roz. Kukučkové.
Narodila se 13. 3. 1930 ve Chvalčově v pořadí pátá. Po absolvování měšťanské školy se vyučila modistkou u firmy Steiner (do roku 1949). V době války pracovala u firmy Baťa ve Zlíně a po válce od začátku roku 1950 ve Zbrojovce na Vsetíně. V roce 1954 se provdala za Ondreje Kukučku ze Sampora, okres Zvolen. Ondrej, vyučený elektrikář, se stal důstojníkem z povolání. Nejdříve žili v Kroměříži, pak na Libavě a od roku 1976, kdy začal Ondrej pracovat na Okresní vojenské správě v Bruntále, kde si postavili (1976 – 1980) se synem Jaromírem dvojdomek. Zde oba odešli do důchodu, Ondrej z OVS a Jaroslava z výpočetního střediska, kde působila jako přijímací technik.
Narodil se jim syn Jaromír, syn Ondřej, který zemřel při porodu, a dcera Zdenka.
Ondrej zemřel v roce 2004 a je pochován v Bruntále. Jarka se dožila 91 let a náhle zemřela v neděli 25. 4. 2021.
„Všechny dcery si doma chystaly výbavu. I Jarka si ju dlouho a pečlivě připravovala. Měla ju ale uloženou na půdě a to tehdy, když dům vyhořel (1953). O celou výbavu tehdy přišla a všechno musela chystat znovu.“
Bratr Lojzík Štěpán
„Jarka dostala za úkol donést dřevo do kuchyně. ´A proč musím hned. Nechce se mi,“ protestovala Jarka. Bude pršet,´popoháněla ju maminka a dodala: ´Podívej, jak se nad Kozincem hřmí a blýská. Pánbíček na nebi ti hrozí!´ Ale chytrá Jarka se nedala: ´Tož to Pánbíček není na nebi, ale v Kozincu.´“
Sestra Stanislava Vejrostová
Tento rodopis pojednávající o většině členů rodiny vede Stanislava Vejrostová jako osobní zápisky a poznámky,
které mohou být ovlivněny jejími osobními vazbami, dostupnými informacemi i postupujícím věkem.
„Když končila válka, zbývaly tak dva dny, šířila se Chvalčovem zpráva, že od Tesáku jdou Němci. Maminka nám nakázala, abychom se utíkaly schovat. Jarka mě nesla na zádech a za krkem, Dáša vlekla Laďku a utíkaly jsme do Rovní za Kozincem, pod Javorníkem. Do Javorníka utíkala spousta lidí z Chvalčova. Utíkaly jsme někdy kolem poledne, maminka nás vyhnala samotné, zůstala doma kvůli hospodářství. Tatínek jel s vozem a Lojzíkem také pryč do hor, aby schovali koně.
Cestou na Kozinci jsme potkaly panímámu Urbancovou, táhla kozu, ale ta nechtěla jít. Najednou od skály běžel chlap a volal, ať kozu pustí a rychle se utíkáme všechny schovat, že se bude střílet. Urbancová kozu nechtěla pustit, nehly se ani ona ani koza. Dáša a Jarka nás vlekly dál, pamatuju si, že přes ten strach jsme smíchy málem brečely.
V Rovních Dáša s Jarkou postavily malou chýši, přečkaly jsme noc a ráno jsme se vrátily domů. Za lávkou pod ořechem naproti našemu stály dvě vojenské kuchyně. Tam bylo děcek. Rumunští a slovenští vojáci tam vařili a děcka pochtívaly. Dáša s Lojzou se pěkně nacpávali! Nebáli se zeptat. Já jsem stála u plotu a koukala, co tam jí.“
Sestra Stanislava Vejrostová
Rodinný genealogický web rodiny Štěpánů z domku č. 65 ve Chvalčově Na Kútku
© Alžběta Stanovská (Vejrostová), stanovska.alzbeta@gmail.com
