31. května 1897 – 19. listopadu 1967
18. července 1899 – 23. června 1976
Rodiče Libuše, Olgy, Marie, Rostislava, Jaroslavy, Jaromíra, Dagmar, Aloise, Ladislavy a Stanislavy Štěpánových
„Přestože oba rodiče pocházeli ze zajištěných rodin, do života nedostali z dědictví rodin téměř nic. Stařenka Štěpánová věnovala Aloisovi alespoň záhumenní a tele, víc jako vdova neměla. Z našetřeného si mohli koupit jen domek č. 65 se dvěma místnostmi.
Společným životem a společnou prací ale zasadili strom života, který se rozbujel a přinesl své plody ve formě potomků, kteří oplývali především duševním bohatstvím.“
Stanislava Vejrostová, roz. Štěpánová
Narodil se 31. 5. 1897 ve Chvalčově jako desáté dítě v rodině sedláka. Navštěvoval obecnou školu, kde patřil k nejnadanějším dětem. Přes přímluvu řídícího učitele nešel studovat, ale vyučil se kolářem u místního koláře Jana Kužela (Hanáčka).
V srpnu 1921 se oženil s Marií Koplíkovou, dcerou kočího Josefa Koplíka. Žili na Chvalčově, kde hospodařili na malém hospodářství (asi 4 ha).
Zemřel 19. 11. 1967 ve věku 70 let. Je pochován na hřbitově v Bystřici pod Hostýnem.
„Když končil tatínek obecnou školu, přišel za jeho tatínkem sám pak řídící učitel. Povídal mu, že je Alois nadaný a chytrý žák a měl by jít dál do školy. Tatínkův otec se jen rozhlédl po hospodářství, zapíchl před řídícího vidle, ukázal na povoz s koňmi a povídá: ´To jsou jeho školy!´“
Dopočítat se přesného počtu sourozenců „staříčka“ Aloise Štěpána není snadné. Jeho otec Tomáš Štěpán, narozen 19. prosince 1839, se dvakrát oženil a z těchto dvou manželství měl pravděpodobně 14 živě narozených dětí. Nejmladší z nich byl právě Alois (1897).
Minimálně jedno další dítě se narodilo v roce 1874 mrtvé a při porodu zemřela Tomášova první žena Anežka, roz. Dudová. Předtím porodila tři děti, dospělosti se dožil pouze prostřední syn Josef (1869 – 1948).
Tomášova druhá žena Rosalia, roz. Hošťálková, se kterou se Tomáš oženil 15. září 1874 v Mrlínku, přivedla na svět 11 dětí. Jedno děvčátko zemřelo v šestinedělí, dvě dcerky zemřely ve věku 14 a 11 let.
Osudy dalších sourozenců Aloise Štěpána a jejich potomků byly často velmi dramatické a pestré a rodinný strom se díky nim košatě rozvětvil. Více zajímavostí a střípků o této části rodinného klanu – potomků Tomáš Štěpána si můžete přečíst zde.
Narodila se 18. 7. 1899 ve Chvalčově v rodině kočího. Matka jí záhy zemřela a tak všech 5 dětí vychovávali příbuzní.
Po velmi neutěšeném dětství se v létě 1021 provdala za Aloise Štěpána z Chvalčova. Odkoupili od otce Josefa Koplíka domek č. 65 a odtud pochází rod zde popisovaný.
Její život byl poznamenán tvrdou prací a výchovou 10 dětí – 7 dcer a 3 synů.
Dožila se spokojeného stáří a zemřela ve věku 76 let. Je pochována na hřbitově v Bystřici pod Hostýnem.
„Maminka byla mírné povahy. Když se maminky něco dotklo, nemluvila, nevztekala se. Nelibost dávala najevo mlčením.“
„Naše maminka Marie Štěpánová, roz. Koplíková, v dětství tratila maminku, hned, když jí bylo 10 let. Musela vykonávat těžké úkoly a na dětské hraní neměla kdy. Měla čtyři bratry. Její otec předal děti do různých rodin svých příbuzných, děti ale nebyly po rodinách spokojené a vrátily se domů. Moje maminka se o ně pomáhala starat, vařila, prala a uklízela.
Když jí bylo 21 let, provdala se za spolužáka Aloise Štěpána, který byl z patnácti dětí poslední. Otec Koplík koupil pro dceru a Aloise Štěpána dům u Bystřičky č. 65, říkalo se tam „na bělidle“.
V malém domečku se děti hemžily smíchem, honěním, za jídlem a tak dále. Maminka porodila 10 dětí v rozmezí dvaceti let. Maminka jen topila, vařila, rodila a chodila pracovat na pole. Dovedla zpívat, říkat říkanky. Ráda nám zpívala lidové písně, to nám bylo vesele a i práce rychle utekla. Sledovala, jak hrajeme kuličky, běháme, šplháme na stromy. Nemívali jsme maso, ale dobrou polévku a pak zelí s pletýnkou, dobrým koláčem.
Bylo nás 10 dětí, ale všechny vedla ve školním učení. Mnozí sousedé záviděli, že všechny jejich děti musely chodit do měšťanky. V tomto byla maminka velmi přísná, chtěla, aby všechny děti měly maturitu a všem ji vždycky připomínala. Ale ti nejstarší šli hned po měšťance pracovat a odešli do života mimo náš domov – vystavěli si nový. Doma jsem zůstala s rodiči, tatínek ztratil síly, maminka měla na nártě nohy velký bércový vřed. A přesto maminka pomáhala nakládat pytle zrní o váze 30 kg na vůz.
Každému dítěti maminka šetřila, založila ve spořitelně v Bystřici každému vkladní knížku. Shromažďovala je po trochách, každou korunu hleděla uložit. I pro mě peníze maminka ukládala, bylo jich potřeba na studia matematiky-fyziky. V roce 1960 jsem získala na promoci červený diplom. Maminka byla na mne velmi hrdá, tatínek na promoci nejel. Od počátku ve studiu neviděl význam, říkal, že i v kravíně bych si vydělala slušné peníze, že není třeba studovat.
Maminka sama hrozně ráda četla, přečetla všechno, co dostala do rukou. U Štěpánů u kapličky nečetli, a tak se jí za tuto její zálibu posmívali. Posměšně jí říkali „hraběnka“.
Maminku trápilo, když jsem po škole nastoupila do Valašských Klobouk, ale učila jsem tam jen dva roky. Pak jsem se vdala a byla jsem mamince vděčná, když se maminka starala o Staničku a pak Jeníka, po dvou nebo třech měsících po jejich narození jsem vždycky nastupovala do práce. Za péči o děti jsme zase my s Jendou rodičům pomáhali na záhumence.
Po smrti tatínka (1967) odešla maminka s námi do nového domu a žila tam až do smrti.“
Dcera Stanislava Vejrostová
Rodinný genealogický web rodiny Štěpánů z domku č. 65 ve Chvalčově Na Kútku
© Alžběta Stanovská (Vejrostová), stanovska.alzbeta@gmail.com
